Zdeněk Hudeček – Folklorní inspirace z Horňácka a Valašska

Datum konání

01. 09. 2018 - 29. 09. 2018

Místo konání

Galerie Vednevnoci

Popis

Výstava uherskoostrožského malíře přestaví tvorbu inspirovanou folklorní tématikou.

Zdeněk Hudeček
Osmdesátiny malíře a grafika Zdeňka Hudečka jsou mimořádnou příležitostí k rekapitulaci klíčových etap jeho tvůrčího vývoje. Význačnými rysy životní cesty ostrožského rodáka jsou jeho neuvěřitelná píle, široký výtvarný rejstřík, tvůrčí zvídavost, umělecká poctivost a hloubka.
S odstupem času se jeví jako velmi významný bod jeho uměleckého zrodu vliv prostředí, ve kterém vyrůstal. Jeho otec Jan byl písmomalíř – fládrista, velmi dobrý malíř, očarovaný krásou horňáckých krojů, který fasádu a návrať rodného domku ozdobil slováckými ornamentem i velkými figurálními obrazy. Jeho obrazy babičky a dědy v kožichu, získaly v Praze v roce 1947 na výstavě řemeslníků Čech a Moravy i zlatou plaketu. Chlapec vyrůstal v rodině s osmi dětmi a do života si odnesl po otci pracovitost a touhu se realizovat, po matce smysl pro čistotu a řád.
Společné malování s otcem nasměrovalo jeho budoucí cestu na UMPRUM do Uherského Hradiště. U svých profesorů Vladimíra Hrocha, Jana Blažka a Karla Hofmana získal výtvarné základy, technické základy upevnil u Josefa Berana. Utvrdil se u nich v lásce k rodnému kraji, zároveň pochopil, že musí jít jinými cestami než příslušníci starší generace.
Pokus o přijetí na AVU v Praze se mu ve 4. ročníku UMPRUM nezdařil, následuje vojenská služba. Po ní se uplatňuje jako grafik ve Výstavnictví Zlín – pobočky BVV Brno. Bylo to období, kdy se dostal i do zahraničí, nahlédl do aktuálních výtvarných trendů, poznal různé technologické postupy, realizoval výstavy a práce v oblasti designu, ale i lidsky vyzrál. Soustavný návrat k malování je spojen až s nástupem do propagačního ateliéru Fatry Napajedla, kde působil od roku 1967 do roku 1996. Od roku 1972 navštěvoval pravidelně Mezinárodní sympozia grafického designu při Bienále užité grafiky v Brně. Realizoval celou řadu značek a grafických projektů, nejznámější je logo Fatry Napajedla. Z pozdější tvorby například logo Mikroregionu Ostrožsko a Galuškovo Slovácko. Výrazný racionalismu práce designéra je postupně vyvážen volnou tvorbou.
Šedesátá léta jsou ještě poplatná hledání. Odráží se zde zkušenost z otcovy dílny, vnímavost k novým proudům informelu, podnětům surrealismu, abstrakce, vlivu designu, silně se projevuje grafická zkratka. Současně proniká do tvorby lyrismus v barvě a poetickém vidění světa.
Sedmdesátá léta jsou přímo erupcí jeho tvůrčí energie. Výrazně se uplatňuje lyrizovaný motiv krajiny, zabydlují se motivy figurální. Klíčové místo v jeho tvorbě získává ženský akt a žena jako fenomén. Bezesporu důležitý podíl na jeho malířském vývoji mají cesty po světě (moře, architektura katedrál), které se pak stávají nedílnými motivy i v dalším období. Je to i období experimentování, pro umělce typické, ve kterém Zdeněk Hudeček minimalizuje barevnost ve škrabané kresbě, omezené na hnědou barvu. Soubor asi 30 prací je výrazně poznamenán stylizací, kterou pak nacházíme i v jeho další tvorbě. Důležitým momentem je také výrazný tvůrčí vstup hudebního námětu do jeho tvorby.
Osmdesátá léta rozvíjejí naplno již naznačené trendy. Silně zde v pozadí cítíme surrealistickou motivaci. Sen a podvědomí se výrazně podílejí na transformaci reálných motivů, často vázaných na přírodu, která je u racionálně smýšlejícího designéra stále základním východiskem tvůrčím a hodnotovým. Rozvíjí se opojení snovou krásou ženy, na mnoha obrazech se prolíná harmonie duchovní v motivech katedrál nebo v motivech hudebních. Někdy k tomu dochází přímo metaforizací přírodních struktur, jinde jsou inspirací přímo tvůrci hudebních děl. I v této době si neodpustí umělec malý okouzlující experiment v cyklu “ palet“.
Devadesátá léta rozvíjejí úspěšně přecházející období. Výraznějším motivem jsou duchovní - křesťanské náměty, které jsme zaznamenali již na začátku tvorby, ale procítěné do větší hloubky. Cítíme zde stále také větší sílu prolínání přírody a života, koloběhu žití člověka, významnou roli ženy až evokující spojení s mariánským kultem. Umělec překonává ve svých barevných strukturách hranice mezi zemí a nebem, vznikem a zánikem.
Po roce dva tisíce se objevuje další posun v umělcově hledání. Rozvíjí naznačené trendy dosavadní. Znovu však i hledá. Jednak jsou to práce, které jdou až na hranici abstraktní tvorby, a výrazná geometrizace námětů. Hledačství umělce dokládá i větší soubor uhlových kreseb, které byly inspirovány poslechem hudby v ateliéru. Podnětným experimentem je soubor drobnějších prací s použitím reliéfů z tuhého papíru, které jsou měkčeny, formovány, prolamovány a pak dotvářeny malbou a kresbou. Inspirací byly hlavně cesty a přímořské krajiny.
Druhá polovina první dekády nového století přináší překvapivě rozsáhlou tvorbu inspirovanou folklorem. Umělec, po cestách světem reálným i fantazijním, si uvědomuje ohromný dluh, který v něm od mládí rostl, dluh ke svému domovu. Jeho rysy zachycuje v barevnosti své tvorby, kde přiznává sounáležitost s barevností krojů a domovské přírody, stylizuje je do obrazů lidových slavností a zvyků, propojuje je s typickými symboly života vinařského kraje. Ohlasy současných zážitků z festivalů, slavností, ze setkání s přáteli muzikanty se prolínají s tradicí a apoteózou minulosti. Přátelské vztahy pak přenesly jeho zájem i na sousední Valašsko. Vzniká unikátní soubor prací, který v současné výtvarné tvorbě nemá obdoby.
I na současné výstavě přináší Zdeněk Hudeček nová překvapení. Jednak ucelený soubor námětů inspirovaných Uherským Ostrohem, ke kterému se v minulosti vracel jen příležitostně, a jednak se po desíti letech vrátil také k mačkaným papírům a vytvořil působivý soubor katedrál a poutních míst. Po mnoha létech, kdy opatroval knížku s karikaturami svého oblíbeného autora, karikaturisty Saula Steibergera, přenesl si jeho kresebné zkratky do svého barevného světa a originálně umocnil jejich působivost a vyznění v malířském překladu. Smysl pro humor a experiment přinášejí i jeho prostorové, trojrozměrné realizace (Proměna kýče kuchyňského prkýnka v umělecké dílo, Ryba – proměna či Zateplená ptačí budka – proměna).
Osmdesátka připomíná autora, který má za sebou závažné dílo s řadou vkladů nejen do regionální, ale i české výtvarné historie. Jeho tvorbu viděli návštěvníci 58 samostatných výstav, 47 kolektivních výstav v rámci přehlídek, členských výstav bývalého SČVU nebo současné UVU - sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy. Dílo umělce je známé z monumentálních realizací a naposledy bylo oceněno cenou Czech Art Festival v kategorii malba na Mezinárodním veletrhu výtvarného umění v Českých Budějovicích v roce 2010. (K.B.)