Nové knihy

Blondýna na cestách

ZADRAŽILOVÁ Jitka

Minitornádo na andské náhorní plošině 4000 metrů nad mořem, pohled na minarety Tádžmahalu při zapadajícím slunci, kličkování mezi mogoty v „tabákovém srdci“ Kuby nebo počítání schodů na vrchol ikonické Kukulkánovy pyramidy v mayském městě Chichén Itzá. To vše lze zvládnout vlastními silami, bez cestovní kanceláře. A mnohdy bez jazykové výbavy – taxikář v Číně pochopí, kam vás má zavézt, když mu nakreslíte letadlo. Také ve velké části Latinské Ameriky je angličtina k ničemu, paradoxně snad jen na Kubě je „jazyk největšího nepřítele“ použitelný. Tyto i další zážitky, občas adrenalinové, shrnuje knížka Blondýna na cestách Jitky Zadražilové. Jak se lze hádat v čínštině, i když ji neumíte? Proč je v jedné z nejkrásnějších zemí světa tak těžké žít? Kde a proč se domorodci autorky štítili?

Flow ve sportu

BLAŽEJ Adam, KOSTOLANSKÁ Katarína

Kniha pojednává o stále poměrně novém a obtížně uchopitelném fenoménu flow na poli sportu. To se zdá důležité hned z několika důvodů. Kromě toho, že se dá při zažívání vrcholného prožitku předpokládat vyšší výkonnost napříč všemi sportovními odvětvími, má tento stav významný podíl i na spokojenosti se životem jako takovým. Publikace vznikla na Fakultě sportovních studií, Masyrykova univerzita. Na základě výsledků velkého množství studií přibližuje publikace tuto problematiku tak podrobně, jak to jen jde. Místy pohlíží na jednotlivé studie i kriticky, přičemž se autoři snaží nastínit i svůj pohled na věc. Neopírá se pouze o výzkumy z psychologického prostředí, ale také z prostředí (neuro)fyziologie a biochemie. Přidanou hodnotou pro laického čtenáře jsou i rozhovory s profesionálními sportovci, na nichž lze jednotlivé výzkumy aplikovat. Kniha je určena nejen pro trenéry, rodiče mladých sportovců či profesionální atlety, ale prakticky pro každého, kdo alespoň rekreačně provozuje pohybovou aktivitu. Ta mu totiž může po přečtení knihy přinést ještě více prožitku. Pro rodiče mladých sportovců se pak může stát dobrým pomocníkem nejen při cestě jejich dětí za lepšími výkony na hřišti či atletickém oválu, ale především za kvalitně prožitým životem.

Jdu s hlavou vztyčenou

ANÝŽ Daniel

Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové. Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům? Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA.
V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni. Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.

Osvětim - Příběh mého přežití

PIVNIK Sam

Sam Pivnik byl jedním z posledních přeživších ze světa, který již neexistuje. Celkem čtrnáctkrát se ho pokusili zabít, ale díky štěstí, své fyzické síle a odhodlání nezemřít všechno přestál a mohl vyprávět svůj výjimečný životní příběh. V roce 1939, když mu bylo třináct let, jeho život navždy změnila nacistická invaze do Polska. Přežil dvě ghetta vybudovaná v jeho rodném městě Bedzinu a měsíce v nechvalně známém Rampkommandu v Osvětimi, kde byli vězni odváděni buď k vchodu do tábora, nebo do plynu. Po této trýznivé zkušenosti byl poslán na práci do těžebního tábora ve Fürstengrube. Mohl zemřít i během „pochodu smrti“, který jej zavedl na západ, když se Třetí říše hroutila. A byl jen jedním z mála lidí, kteří přeplavali do bezpečí, když Royal Air Force potopila v roce 1945 loď Cap Arcona, která v té době sloužila jako vězení. Svůj životní příběh, pravdivou historii svého přežití, i když bylo jen málo pravděpodobné, vyprávěl Sam Pivnik teprve až krátce po dosažení osmdesátky. Zanechal nám tak neuvěřitelný příběh lidského utrpení i odhodlání žít...

Přes hranice

FLÜGEL-ANHALT Margot

Sólo cestování místo posedávání v kavárnách. V 64 letech nasedá Margot Flügel-Anhalt poprvé ve svém životěna na motorku a odváží se vydat na velkou, dobrodružnou cestu. Ze své malé vesnice v severním Hesensku vyráží do cíle svých snů, na Pamírskou dálnici ve Střední Asii. Na cestě stráví 117 dní a ujede přitom 18 064 kilometrů, 18 zeměmi, silou 17 koní. Technické poruchy, těžké pády, totální vyčerpání – velikostí výzev roste také vstřícnost lidí, které na cestě potkává, díky nimž je její cesta nakonec nezapomenutelná. Nejde pouze o překročení hranic osmnácti zemí, ale současně i o překonávání hranic mezi cizími lidmi, jejich jazyky a kulturami – a také o nikdy nekončícím překonávání vlastních hranic. Margot Flügel-Anhalt, 1953, narozená v Tuttlingenu an der Donau, je diplomovaná sociální a divadelní pedagožka. Jako dobrovolnice inscenuje hry pro „Junges Theater“ v Eschwege. Ve fyzické kondici se udržuje cvičením bojového umění wing tsun, v duševní pak ruštinou, kterou se učí na lidové univerzitě. Aby se mohla na svém motocyklu 125 Enduro vydat na velkou cestu východní Evropou a Střední Asií, potřebovala jen starý řidičák. Margot Flügel-Anhalt má dva syny a jedno vnouče – a mezitím přibyl i řidičský průkaz na motorku.

Rumunsko

Ačkoli Rumunsko není na předních příčkách při výběru letní rodinné dovolené, určitě stojí za návštěvu. Dávno jsou pryč doby, kdy se Rumunskem jen rychle projíždělo, cestou k bulharskému černomořskému pobřeží. Dnes se cestovatelé rádi zastaví v hlavním městě Bukurešti, ale i v dalších velkých městech, jako jsou Brašov, Segešvár, Temešvár anebo Sibiu, které lákají svými historickými památkami. Přesto však největším lákadlem zůstává úchvatná rumunská krajina a odlehlejší místa se starými vesnicemi, v nichž se udržují původní tradice. Do Transylvánie a Karpat směřuje stále větší množství turistů, které láká horská turistika a dobrodružství. Vyhledávají zde staré hrady a kláštery nebo míří k horským jezerům a jeskyním. Jednou z nejnavštěvovanějších tras je ta, která vede po stopách legendárního hraběte Drákuly. Průvodce po Rumunsku samozřejmě nabízí podrobné mapy a barevné fotografie, nechybí v něm ani seznamy ubytování, stravování a tipy pro večerní zábavu. Rovněž v něm najdete základní informace týkající se této země, něco z historie i užitečný slovníček.

Slepé skvrny

PROKOP Daniel

Základní výbava k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky. Debaty o politice se v Česku často redukují na řešení několika politiků a jejich výroků, hodnotovou introspekci a kulturní války liberálů a konzervativců. Témata, která ovlivňují kvalitu života v Česku, a tím i důvěru v demokracii, však jako by zůstávala v našich slepých skvrnách. Zvlášť v době, kdy jsou politické kampaně postaveny spíše na emocích než na faktech, médii se šíří dezinformace a společnost namísto problémů, jako je budoucnost práce či podoba vzdělávání, řeší bulvární kauzy svých představitelů. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny pohlíží na problémy a výzvy současného Česka i světa. Neřešená chudoba a exekuce, nerovné vzdělávání a omezené životní šance, nárůst populismu a neschopnost na něj reagovat, mýty o veřejném mínění zastiňující realitu - to vše souvisí s klesající důvěrou Čechů v demokracii a s její životaschopností ve stále složitější realitě. Druhé, rozšířené vydání.

Špalíček výletů - To nejlepší

DAVID Petr, LUDVÍK Petr, SOUKUP Vladimír

Špalíček výletů, soubor 365 výletních cílů po celé ČR, vyšel dosud ve čtyřech svazcích (a speciálu „Hrady a zámky“). Nový Špalíček obsahuje výběr toho nejlepšího, co se v této sérii objevilo. Velký prostor dostaly přírodní zajímavosti, nechybí ani nejvýznamnější památky. Texty i praktické informace jsou aktualizovány.

Šumava - Za tajemstvím horských jezer

FOŘT Karel, MARŠÁLKOVÁ Jitka

Na Šumavě vzniklo deset ledovcových jezer. Dvě se postupně zanesla usazeninami a zcela zanikla. Zbývajících osm se dochovalo a dodnes ukazují svou krásu a jedinečnost. Na české straně Šumavy se nachází celkem pět ledovcových jezer: Černé a Čertovo jezero, Prášilské jezero, jezero Laka a Plešné jezero. Na německé straně Šumavy jsou tři: Malé a Velké Javorské jezero a Roklanské jezero. O Černém a Čertově jezeře se říká, že jsou nejkrásnějšími. Svědčí o tom i počty návštěvníků, kteří k nim míří. Co nelze jezerům upřít, je jejich tajemnost až mystičnost. Vždyť samo pojmenování Čertova jezera nabízí nekonečný prostor lidské fantazii stejně tak jako jezero Černé. Proč byla takhle pojmenována? Možná nám něco napoví pověsti a pověry, které se o nich dlouhá léta vypráví...

Telefony z karantény

PEČENKA Šimon

Sbírka rozhovorů se známými osobnostmi z českého showbyznysu. V knize najdete celkem třiatřicet rozhovorů se známými osobnostmi kulturního světa. Umělci prozradili, jak si v době koronavirové karantény uchovávali zdravý rozum a dobrou náladu, většina však o sobě prozradila mnohem více. Těšte se na jejich veselé historky, osobní zpovědi anebo zajímavosti, které jste o nich dodnes nedozvěděli. Všechny rozhovory vznikaly po telefonních linkách a jejich záznam odvysílalo Rádio Krajan z Chicaga. Autorem rozhovorů je Šimon Pečenka. Zkušený moderátor, zpěvák, herec a scenárista, který oslovil řadu svých přátel a kolegů o několik desítek minut jejich času. Šimon Pečenka zpovídal po telefonu například Uršulu Klukovou, Jitku Molavcovou, Petru Černockou, Pavlínu Filipovskou, Zoru Jandovou, Jiřího Krampola, Jana Rosáka, Zdeňka Trošku, Vlastimila Harapese, Ladislava Županiče a mnoho dalších osobností.

Útěk ze Sobiboru

To zapískání byl dohodnutý signál k zahájení povstání, na jeho zvuk se měl celý dav pohnout z místa. Byl to začátek konce... Právě v tu chvíli začaly z různých stran přibíhat skupiny povstalců, kteří dosud zůstávali v dílnách. Měli sekery, hole a nože. Mezitím všichni, kteří měli palné zbraně po zabitých nacistech, začali střílet do vzduchu. Ženy a muži křičeli a běželi jako splašení... Někteří máchali sekerami, holemi a dalšími předměty, které jim sloužily jako zbraně. Všichni, kteří o povstání předem nevěděli nic, se k nám připojili a nastal takový ruch, že nikdo nemohl zůstat na místě… Nezkrotný, šílený dav se řítil směrem k východu z tábora... Sobibor byl nejtajemnější a nejméně známý ze všech nacistických vyhlazovacích koncentračních táborů. Nikdo není schopen plně rekonstruovat drama bezmála 300 000 lidí zavražděných v těchto místech během několika měsíců. Po úspěšné vzpouře a útěku vězňů ze Sobiboru 14. října 1943 napsal Odilo Globocnik, velitel SS a policie lublinského distriktu, Heinrichu Himmlerovi, že důkazy spojené s tímto místem je nutné co nejrychleji zničit, a proto byly všechny dokumenty spáleny. Neexistují tudíž materiály, které by umožnily dostatečně vysvětlit okolnosti vzniku vyhlazovacího tábora, jeho fungování a likvidaci. Z toho důvodu má každé svědectví bývalých vězňů jedinečný a velmi důležitý význam. Předáváme slovo osmadvaceti přeživším, kteří prošli branou továrny na smrt, z níž nebylo návratu. Navzdory všemu se vrátili do života. Postavili před nás obraz nebývalého utrpení, smrti a také vzpoury, která je zachránila.